Prosinec 2006

Sad anime girls

30. prosince 2006 v 20:18 Galerie

Můj život ve snech

28. prosince 2006 v 12:10 Vše a všechno
Nenávidím život, tím se netajím. Já z celé duše miluji věci co s životem souvisí. Tím nemyslím lidi, města, auta, ale myslím tím, no já vlastně ani nevím.
Kdybych neměla už nikdy slyšet, kdybych už nikdy nemohla nic vidět, kdybych už nikdy nemohla brečet, kdybych se už nikdy nemohla smát, to by pak nebyl život.
Život je svině a my všichni jsme prasata, která čekají po porážku. Můj život mi nestačí. Vím, človek si svůj život dělá sám, ale tohle není život. Co je tohle za život? Všude samá bezohlednost, násilí, hlad, neštěstí, smutek!
Hledám, už tak dlouho hledám něco co mi pomůže zapomenout, co mi to pomůže překonat. Někdy kreslím, kreslím veselé věci, aby si i ostatní mysleli, že jsem veselá. Směju se, abych nemusela plakat. Ubližuji si, abych neubližovala ostatním. Je pro mě tak těžké vypadat nornálně, ale tuhle přetvářku nenávidim, řekla jsem si - nová škola, už se nemusim přetvařovat, ale musím. Musela jsem a budu se muset přetvařovat až do konce.
Konec, tak na něj čekám ,ale vlastně se hrozně bojím. Bojím se. Přiznávám, žiji ve strachu, že kamarádi přijdou na můj blog a budou se ptát. Bojím se,že rodiče přijdou na můj deník a nepochopí. Bojím se,že to jednou přeženu a už se nebudu muset bát. Strach je vlastně to jediné co jsem schopna cítit. Strach a bolest.
Jsem lhářka, ale kvůli komu lžu? Neumím si přiznat pravdu, tak se snažím být normální až jsem divná. Ta divná holka, co se pořád směje ve druhý lavici.
Ale proč to píšu? Sama nevím, snad mě někdo pochopí.

Without you

19. prosince 2006 v 18:07 Galerie
Víte, našla jsem píseň, a tyhle ty obrázky mi jí dotvářej.
http://youtube.com/watch?v=wlllK7dND_8 - tady je odkaz na tu jistou písničku, hmm toho videa si nevšímejte! Hlavní jsou ta slova! Enjoy!

Victoria Frances- Favole I.

19. prosince 2006 v 17:38 Galerie
A je to tady!!!

Těžká pravda

18. prosince 2006 v 14:34 Myšlení a rozmýšlení
Pravda bolí. Pravda je ve vínu a v malých dětech. Proč je pro mě tak těžké vyjádřit pravdu? CO je na tom. Prostě k někomu přijít a říct: "Hej myslím si že jsi kretén!" Já sama nevím. říkat ostatním pravdu je lehké, oproti tomu si jí připustit sama. Někteří lidi prý nemají soudnost, divně se oblíkaj, divně mluví a žijí svým životem, tito lidí možná nemají soudnost, ale umí si připustit pravdu. Víte mám heslo, když něco zkazit tak pořádně a zatím mi to vychází. Když jsem třeba jednou na tělocviku nešikovně upadla, nedělala jsem jako že nic, začala jsem se smát a ostatní na mě koukali. Stejně viděli můj pád, tak at si mají o čem povídat. Jsem ted prvním rokem na gymplu, pořád se na mě divají jak na mizozemstana. Je to těžké, vědět že si mozná povídaj ö vás, co máte dnes na sobě, co říkate za blbosti. Nejsem typ co dobře zapadá, ale kdekoliv jsem byla, mě měli rádi ,protože jsem byla taková jaká jsem, brali mezi sebe. Nejsem hvězda mejdanů, ale vždycky jsem mela kamarady co me tam protlacili. Ale ted? Jsem sama. Jsem sama uz dlouhou dobu, potápím se v sebelítosti a nic mě nepřichází zachranit. Spíš nikdo. Jen čekám, na pravdu o sobě a na můj záchranný kruh.

Pohádka o slečně Drusille VI.

1. prosince 2006 v 16:51 Pohádka o slečně Drusille
Když vešla do lesa, najednou věděla, že všechno je správně. Její srst čechral jarní vánek a pod tlapkami cítila chladnou zem. Dívala se hluboko do lesa, ale prišlo jí, že nic nevídí, jen tmu. Jak se tak dívala do té prázdnoty. Přišlo jí, že je celá prázdná. Že nic necítí, necítila už tu vůni lesa, ani necítila pocity štěstí a strachu. Už nechtěla znova něco cítit, proč by se měla vracet do světa, kde nikomu nezáleží na nikom? Tady zkrátka nebylo nic, byl to ráj. Co jiného by to mělo být, když ne ráj? V ráji přeci není utrpení, ale taky tam není cit, vásen a láska!?
- Hej, vlku, neměls bys tu být.- řekl hlas za Drusillou, hrozně sebou škubla jak se lekla.
- Kdo si? Kde to jsem- štěkla na něj Dru.
- Joo, tak ty si vlčice, promin, ale moc hezká jsi vlčice. Jsem Toe, hlídám ,aby sem nikdo nechodil, sem se nesmí, je to les Ničeho. Určitě znáš Remyho, co?- až těd si všimla, že na ní mluví medvěd, snad největši medvěd, kterého kdy viděla.
- Jsem Drusilla, a Remyho znám a Briane taky- odvětila mu a sedla, aby na něj líp viděla. - Ty ses ten největší medvěd, jakého znám-
-Jo já vím, víš ochránce tohohle lesa umí číst myšlenky, abych poznal lháře a ztracenou duši. Měla by ses vrátit než zapomeneš. tak co Remy, už tě zval k úplňku?-
- Než zapomenu na co? A co máš s tím Remym?! - vyštekla na něj Dru.
- Klídek slečinko, kdes nechala tedy Briana? - zeptal se Toe a podrbal se svou tlapou na uchem
- Už ani nevím na nějaký louce- odvětila Dru a dívala se směrem za sebe.
- Jak nevíš si snad vlk, ne!
- No dovol, jsem člověk, vlkem jsem chvilku!-
- Hm se máš čím chlubit! Lidi jsou potrhlý, a říkají co není pravda a mají rádi jen vlastní pohodlý- řekl Toe.
- Já taková nebyla, i když jsem byla princezna.-
- Jo taak, ty si ta ztracená princezna. Víš řekl mi to motýl. Motýli jako jediný můžou přelétávat z Roebu nahoru. Asi bys měla jít, do lesa přišel Remy a Brian- řekl Toe a pomalu se začal zvedat.
-Hej Toe, jak to víš? Počkej, já s nimi jít nechci, chovaj se potrhle. A pořád štěkaj a vrčej, a taky slintaj.- křičela Drusilla a pobíhala ta Toem.
- No jsi docela namyšlená, víš slečinko, jsi taky vlk. Taky slintáš a vrčíš a dost nepříjemně štěkáš-
- To není pravda Toe, jsi stejnej jako oni!!-
- A nebo ty jsi jiná- řekl Toe a ta věta Dru srazila na kolena... tedy na tlapky.
- Já.. ale... jsem sem jít nechtěla.... nebyl to můj nápad, já si ho nechtěla brát, já ho nemilovala! On by trpěl, nechtěla jsem ho začít nenávidět. Co je špatného na tom, dělat správné věci? Víš Toe, já nevím co chci, proto jsem tady?- zeptala se ho Dru a slza se jí skutálela po tváři.
- Já nevím, proč jsi tady. Měla by ses zeptat Marri. A hele, Brian. Briane, kdes nechal Remyho?- zabručel Toe na Briana. A Drusilla si rychle začala stírat slzu tlapkou z čumáčku.